Zuzana Maléřová

Které předměty jste měla na gymnáziu nejraději?

Český jazyk, konkrétně literaturu a dějepis.

Co prvního se Vám vybaví, když si vzpomenete na své středoškolské studium?

Kamarádky. A Dykova kniha Milá sedmi loupežníků, kterou mi půjčil profesor Hambálek a která okouzlila mou dospívající mysl. A návštěvy divadel, na které nás bral. A útěky do Ostravy na Bazaly za kamarády fotbalisty.

Co mělo zásadní vliv na Vaše rozhodnutí při volbě profese?

Že mi tatínek vymluvil veterinu, konkrétně mě vzal na jatka a do zemědělského družstva, abych viděla, co na Valašsku v osmdesátých letech minulého století dělal veterinář. Takže psaní na mne trochu zbylo. Ale se zvířaty už jsem mluvit uměla, tak asi něco nebo někdo chtěl, abych se to naučila i s lidmi. Pozorováním, nasloucháním a psaním lidských příběhů se to učím celý život.

Co považujete za svůj největší kariérní úspěch a jak jste ho dosáhla?

Přízeň, někdy doslova lásku čtenářů a posluchačů, kterou mi vyjadřují. Považuji to za výsadu, které si cením a snažím se si ji zasloužit. Je to zavazující a osvobozující zároveň.

Jaké oblasti Vás ve Vašem oboru nejvíce přitahují? Proč?

Mou celoživotní láskou je rozhlasová práce, ale nejvíc mi vyhovuje právě ta mnohobarevnost a různorodost věcí, které dělám. Nicméně prvotní a zásadní je pro mne psaní knih. Největší tíže i největší radost. Tak to bývá, čemu hodně obětujeme, toho si vážíme.

Co byste poradila současným studentům gymnázia, kteří by chtěli dosáhnout úspěchu ve stejném nebo podobném oboru?

Slovo radit se mi příčí, zvlášť když vím, že zkušenost je nepřenosná. Ale pokud bych za sebe měla odpovědět, tak nelpět tak na tom být nejlepší. Ale snažit se být osobitý, jedinečný. Mít v sobě lehkost. Jít si svou cestou, nesoupeřit s jinými, jen sám se sebou.

Jakým největším výzvám jste v životě čelila a co Vám je pomohlo překonat?

Největší výzvy se vždy týkají zdraví, života a smrti. A nejobtížnější je ustát bezmoc, když se trápení dotýká někoho z blízkých. Pomáhá mi snad nějaký pevný kořen, který započal v mé krajině dětství a u mých rodičů. A pak jistý nadhled v situacích, které nemohu změnit. A psaní. To je velký důvěrník a zároveň přísný soudce.

Jakou radu do života byste chtěla předat mladým lidem, kteří nyní studují na gymnáziu?

Ta otázka už se vlastně opakuje. Takže žádnou radu. Pouze přání. Aby využili všechny možnosti, které dnešní otevřený svět nabízí, byli zdraví, vytrvalí, zvídaví a nepromarnili šťastné chvíle.

Rozhovory s absolventy slouží jako zdroj inspirace pro naše současné a budoucí studenty. Postoje a pocity vyjádřené v těchto rozhovorech jsou osobními pohledy našich absolventů a nemusí vždy odrážet postoj školy.