"Mějte sami sebe rádi, pracujte, pokud můžete, a pomáhejte druhým."

Kristýna Molková Foukalová

Právnička

Vzpomínka na GRpR

Datum narození

1988

Absolvovala

2007

Třída

8.A8

Třídní učitel

Zuzana Mičkalová, Jaroslav Knesl

Vzdělání

2024 MSc in International Human Rights Law, University of Oxford (Faculty of Law)
2018 Bc. v oborech Bezpečnostní a strategická studia a Mezinárodní vztahy, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita
2012 Mgr. v oboru Právo a právní věda, Právnická fakulta, Masarykova univerzita

Profesní dráha a úspěchy

Od 2023 právnička Kanceláře veřejného ochránce práv
2017–2021 asistentka soudkyně Ústavního soudu (Kateřiny Šimáčkové)
2017 assistant lawyer, Evropský soud pro lidská práva
2013–2016 asistentka soudkyně Ústavního soudu (Kateřiny Šimáčkové)
2012–2013 asistentka soudkyně Nejvyššího správního soudu (Kateřiny Šimáčkové)
2008–2012 dobrovolnice/právnička v Lize lidských práv

Odkazy na články

Stručná charakteristika Kristýny Molkové Foukalové

Rozhovor s absolventem

Jak vzpomínáte na svá školní léta na gymnáziu? Které vzpomínky vynikají nad ostatní?

Léta na gymnáziu jsou pro mě velmi příjemnou vzpomínkou. Ráda jsem se učila a jsem vděčná za to, kolik jsem se toho mohla naučit. Jen to ranní vstávání na osmou pro mě jako pro sovu bylo krušné! Naopak vzpomínám třeba na výborné hodiny češtiny s Kateřinou Halaštovou, na olympiády v latině, které pro mě byly vzrušujícím intelektuálním dobrodružstvím, a vůbec na čas číst (mnohem víc než dnes) a věnovat se tomu, co mě bavilo. A samozřejmě i na spoustu prima lidí, mezi spolužáky i učiteli, které jsem na gymnáziu potkala a s nimiž se ráda potkám i dnes.

Které předměty jste měla na gymnáziu nejraději?

Češtinu, latinu, dějepis, cizí jazyky. Ale vlastně jsem moc ráda za všechny předměty, protože právě díky celému jejich záběru jsem po maturitě měla takový všeobecný rozhled, jako už pak nikdy.

Ovlivnilo Vás studium na Gymnáziu při Vašem následném vzdělávání nebo v profesní kariéře? Pokud ano, jak?

Roky na gymnáziu mi určitě daly velmi dobrý základ pro další studia a také chuť se učit. Navíc jsem se už na gymnáziu mohla profilovat směrem, který mě zajímal – dodnes vzpomínám na seminárku o novodobém otroctví, která předurčila mé budoucí profesní zaměření na ochranu lidských práv.
Jinak s nadsázkou mohu říci, že díky češtině (a dějepisu) jsem si našla životního partnera, díky latině práci, v jakou bych předtím nedoufala, gymnaziální angličtina (i pár let s Alešem Daehnem stačilo) mi umožnila studovat v Oxfordu a španělština zase cestovat po Latinské Americe.

Co mělo zásadní vliv na Vaše rozhodnutí při volbě Vašeho profesního a kariérního směřování a růstu?

Štěstí, píle, chuť do nových výzev. Ačkoli mám někdy pocit, že skoro všechny zásadní nabídky se mi „samy nějak udály“, je asi pravda, že jim předcházel i kus mé práce a pak připravenost je zkusit.

Co považujete za svůj největší profesní úspěch a jak jste ho dosáhla?

To je velmi zapeklitá otázka, já sama bych asi o „úspěších“ vyloženě nemluvila. Neb co to je? V profesním životě si ale rozhodně vážím toho, že jsem hned po studiích mohla nastoupit ke Kateřině Šimáčkové, naší asi nejvýznamnější právničce v oblasti lidských práv (a aktuálně soudkyni Evropského soudu pro lidská práva), a od ní se dále učit. Cením si i svou zkušenost z vrcholných českých i evropských lidskoprávních soudů. Pro oba tyto „úspěchy“ přitom platí to, co jsem uvedla prve – zdálo se mi, že přišly jakoby náhodou, ale asi za nimi byla i nějaká ta dobrá práce z mé strany.
A mou největší profesní výzvou a úspěchem z poslední doby je zdárné zvládnutí a dokončení studia v Oxfordu po narození dítěte. To by pro změnu nešlo bez zásadní podpory a pomoci celé mé rodiny (manžela i mých rožnovských nejbližších), která mi společně vytvořila prostor, abych se mohla rozvíjet nejen rodičovsky, ale nadále i profesně a akademicky.

Podle čeho jste se rozhodovala, kam jít na vysokou školu?

Měla jsem jasno v tom, že chci jít primárně na práva. Po přijímacích zkouškách jsem se rozhodovala mezi Brnem, Olomoucí a Prahou. Brno zvítězilo nejen proto, že mě nelákal život v tak velkém městě, jako je Praha, ale hlavně proto, že právě v Brně se daly – tehdy aspoň trochu a dnes už velmi kvalitně – studovat lidská práva. Dodnes je tam, domnívám se, nejlepší katedra ústavního práva u nás v republice.

Jaké téma/ta (výzkumný/né problém/y, otázky) Vás ve Vašem oboru nejvíce zajímají/ přitahují. Čím/proč?

Dlouhodobě mě zajímá problematika privatizace veřejné moci a vlivu velkých korporací na jednotlivce. Tedy když namísto státu (veřejné moci) nastupují mocné soukromé subjekty, před nimiž nás ale lidská práva nechrání tak samozřejmě jako před neoprávněnými zásahy státu. Co třeba „cenzura“ na sociálních sítích? Nebo soukromé bezpečnostní služby dohlížející na pořádek v nějaké obci? A co velké korporace diktující nespravedlivé pracovní podmínky například v oděvním průmyslu v jižní Asii?
Krom toho mě zajímají i otázky postavení žen ve společnosti a v právu a hrdě podporuji projekt Mužské právo. Ten poukazuje na to, že jak právní pravidla, která se na první pohled tváří neutrálně, mohou ve skutečnosti dopadat jinak na muže („tradiční“ muže), jinak na ženy a vůbec všechny, kteří se nechovají podle tradičních genderových rolí (LGBT* osoby, muže, kteří chtějí více pečovat o děti, atd.). Jsem ráda, že se o tomto tématu mluví ve společnosti stále více (viz například diskuze o odměňování žen a mužů či o trestech za sexuální trestné činy), a naivně nepřestávám doufat v lepší společnost, s větší rovností pro všechny, v budoucnu.

Co byste vzkázala současným studentům a mladým lidem obecně? Jakou radu, moudro nebo motivující poselství byste předala těm, kteří teď prochází stejným obdobím jako Vy kdysi?

Najděte si, co Vás baví, a pak dělejte i něco navíc (aspoň trochu). A nemusíte hned mířit úplně vysoko, abyste narazili na zajímavé výzvy, obohacující práci a zkušenosti a posouvali se dál.