Václav Janeček

Jak vzpomínáte na své školní léta na gymnáziu? Které vzpomínky vynikají nad ostatní?

Byly to skvělé roky. Vždycky, když jdu kolem budovy gymnázia, mám radostné vzpomínky. Hlavně si pamatuju (možná už zkresleně), že se k nám učitelé chovali s respektem, což pro mě bylo důležité.

Které předměty jste měl/a na gymnáziu nejraději?

Všechny kromě tanečních (což byl spíš kurz).

Ovlivnilo Vás studium na Gymnáziu při Vašem následném vzdělávání nebo v profesní kariéře? Pokud ano, jak?

Jasně. Na gymnáziu jsem poprvé četl Descartovy Meditace a měl jsem neodbytný pocit, že se dozvídám něco důležitého o světě a o metodě myšlení. Svoji seminární práci, které shrnovala Meditace, jsem dokonce vytiskl jako pamflet a všem ji chtěl vnutit jako povinnou četbu. Chtěl jsem, aby ostatní taky věděli to, co já sám jsem už nemohl odmyslet. Dobrá filozofie je mocná: úplně Vám změní pohled na svět, naučí Vás uchopovat zásadní otázky (ne otázky filozofů) v souvislostech, a naučí Vás kriticky myslet. Proto jsem ji chtěl studovat.

Co mělo zásadní vliv na Vaše rozhodnutí při volbě Vašeho profesního a kariérního směřování a růstu.

Štěstí a připravenost chopit se výzev. Jak říká můj vedoucí doktorátu v Oxfordu, „přihláškou nic nezkazíš“.

Co považujete za svůj největší profesní úspěch a jak jste ho dosáhl/a?

Beru to tak, že každý další krok je úspěch a že cesta je cíl. Takže v různých etapách mého dosavadního života považuji za úspěch něco jiného.
Říká se, že získání permanentní pozice v britské akademii je stejně nepravděpodobné, jako že se stanete profesionálním fotbalistou v Premier League. Podal jsem více jak 40 pracovních přihlášek, než se mi to podařilo (pozn.: ne, nejsem profesionální fotbalista) a i to bylo spíše dílem štěstěny a mojí manželky, která pracuje na stejné univerzitě jako já. Moje žena je mnohem lepší než já a univerzita ji chtěla tak hodně, že přijali i mě. Za jeden z největších pracovních úspěchů tak považuji to, že jsme s manželkou společně našli práci na špičkové univerzitě.

Podle čeho jste se rozhodoval, kam jít na vysokou školu?

Nejdřív podle míry internacionalizace. Měl jsem možnost jít do Brna i Olomouce, ale na Univerzitě Karlově měli jednoznačně nejlepší zahraniční kontakty a tím pádem i možnost v rámci studia vycestovat. V rámci pražského studia práva jsem se tak poprvé dostal do Anglie (University of Sussex).
Anglická akademie mě oslovila svou seriózností, pragmatičností, konkrétností řešených problémů a jasností komunikace. Navíc jsem pravidelně četl práce od oxfordských profesorů, a tak jsem se tam přihlásil. Napoprvé mě ale nevzali.

Jaké téma/ta (výzkumný/né problém/y, otázky) Vás ve Vašem oboru nejvíce zajímají/ přitahují. Čím/proč?

Spojení práva, filozofie a digitálních technologií. Naše fungování je v dohledné budoucnosti nerozlučně spjato s technologiemi, ale ty testují základy fungování naší společnosti. V tom mají právo (kterým se naše společnost organizuje a kterým vyjadřuje svá převažující etická stanoviska) a filozofie (kterou se ony etické problémy uchopují) zcela zásadní roli. Jedním z příkladů, kde se tohle projevuje je obchodování s daty – což je jedno z mých výzkumných témat.

Co byste poradil/a současným studentům našeho gymnázia, kteří by Vás chtěli následovat, třeba studiem v zahraničí?

Pokud o studiu v zahraničí uvažujete, zjistěte si konkrétní informace o přihláškách a financování co nejdříve. V zahraničí bývají dost odlišné termíny přihlášek a také dost odlišné požadavky na přijetí ke studiu, srovnáme-li to s českým vysokým školstvím. A taky se nebojte mířit vysoko! Mě například samotnému hodně pomohlo, že jsem se před přihláškou do Oxfordu mohl pobavit s lidmi, kteří už tam studovali.

Co byste vzkázal současným studentům a mladým lidem obecně? Jakou radu, moudro nebo motivující poselství byste předal těm, kteří teď prochází stejným obdobím jako vy kdysi?

Buďte pozitivně kreativní. Tvořte a svou tvorbu pravidelně zaznamenávejte.
A taky si najděte aspoň jeden veřejně prospěšný projekt či dobrovolnickou aktivitu, nejlíp kolektivní. Stojí to za to!

Rozhovory s absolventy slouží jako zdroj inspirace pro naše současné a budoucí studenty. Postoje a pocity vyjádřené v těchto rozhovorech jsou osobními pohledy našich absolventů a nemusí vždy odrážet postoj školy.