Václav Janiš

Které předměty jste měl na gymnáziu nejraději?

Nejraději jsem měl matematiku a fyziku, hlavně kvůli olympiádám, které mně nejen umožňovaly dělat něco navíc nad rámec základního studia a podporovaly rozvoj logického a kreativní myšlení a tvůrčí způsob práce. Měl jsem rád taky jazyky, literaturu, ale i dějepis a zeměpis. Bavilo mě vše, kde jsem poznával něco nového, co jsem vnímal jako dobrodružství poznání.

Co prvního se Vám vybaví, když si vzpomenete na své středoškolské studium?

Uvolněná atmosféra mezi spolužáky a dostatek času na to, věnovat se svým zájmům a taky možnost všestranně se rozvíjet. Všestrannost je asi to hlavní, co mně středoškolské studium dalo. V dalších fázích studia a profesního růstu se už moje aktivity začaly zužovat a specializovat.

Co mělo zásadní vliv na Vaše rozhodnutí při volbě profese?

Nevím, jestli to bylo zásadní, ale bavilo mě tvořit a být kreativní. Nikdy jsem nebyl dobrý na paměť, vše jsem se snažil logicky odvozovat. Takže studium matematiky nebo fyziky byla jasná volba. Když jsem přišel na gymnázium, tak jsem toto zaměření neměl. Ale v jedné z prvních hodin fyziky přinesl profesor Žák do třídy fyzikální olympiádu a zeptal se, kdo by ji chtěl dělat. Nikdo se nehlásil.Mně to připadlo trapné a trochu mě mrzelo, že je takový nezájem. Tak jsem se přihlásil, abych situaci zachránil. A chytlo mě to, práce mě nadchla a zůstalo mně to na celý život. Třebaže mě na gymnáziu více bavila matematika a podal jsem dokonce přihlášku na matematiku, teprve na přijímacích zkouškách jsme se rozhodl, že chci studovat teoretickou fyziku. O tom mě přesvědčily kursy fyziky profesora Richarda Feynmana z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně, který se pak stal mým celoživotním vzorem a jehož pragmatický přístup k teoretické fyzice jsem převzal. Matematiku mám moc rád, je to jazyk teoretické fyziky, ale vyžívám ji jen pro formulaci závěrů fyzikálního bádání. Vlastní problémy matematiky neřeším.

Co považujete za svůj největší kariérní úspěch a jak jste ho dosáhl?

Asi nemám žádný kariérní úspěch, který bych považoval za největší. Spíš jsem postupoval krok po kroku v budování kariéry. Zpočátku jsem si ani nebyl jistý, jestli někdy skutečného úspěchu v oboru dosáhnu. Nebyl jsem přesvědčen, že mám dostatečnou fyzikální intuici, abych byl schopen řešit skutečné nevyřešené problémy teoretické fyziky. Co mně ale nechybělo, byla odvaha pustit se do řešení těžkých problémů, nevybírat si snadnou cestu, ale naopak klást na sebe velké nároky. To začalo již na fakultě, kde jsem měl pocit, že nevyužívám plnohodnotně studijní čas. Vybral jsem si, podle své úvahy nejlepšího profesora, Jiřího Bičáka, kterého jsem oslovil, jestli bych s ním mohl pracovat na nějakém problému z obecné teorie relativity. Jeden problem mně dal. Byl to můj první skutečný problém, který nebyl jen cvičením probírané látky. Bylo to mimo moji diplomovou práci, takže jsem na něm pracoval nad rámec studia. Problém jsem skutečně vyřešil, dokončil jsem jej během základní vojenské služby. Jiří Bičák pak sepsal publikaci, která se postupem stala jednou z mých nejvíce citovaných prací. Byla to jediná moje publikace z obecné relativity. Po skončení studia jsem se začal věnovat kvantové teorii a statistické fyzice pevných látek.

Jaké oblasti Vás ve Vašem oboru nejvíce přitahují? Proč?

Specializuji se na kvantovou teorii pevných látek. Takže mě nejvíce přitahují fyzikální jevy mikrosvěta, které ale mají makroskopické důsledky. Jsou to pozorovatelné jevy, které mají mikroskopický původ a k jejichž vysvětlení je potřeba kvantová mechanika mikrosvěta ale současně i termodynamika a statistická fyzika makrosvěta. Fascinující je toto propojení škál od atomárních až po planetární a vznik dalekodosahové koherence, spolupráce mikroskopických objektů, která pak ovlivňuje námi pozorovatelný makrosvět. Bez zákonů kvantové mechaniky a termodynamiky nelze vysvětlit ani magnetismus látek ani supravodivost.

Co byste poradil současným studentům gymnázia, kteří by chtěli dosáhnout úspěchu ve stejném nebo podobném oboru?

Nejdůležitější vlastností na cestě k úspěchu je touha po poznání a pochopení, jak věci a příroda fungují. Dalším faktorem je ptát se proč a umět si klást správné otázky. Bez logického myšlení a hledání souvislostí cesta dopředu a k cíli není možná. Člověk, zvláště mladý, musí být pozitivně kritický, a to nejen k sobě, ale i uznávaným autoritám. Další vlastností, kterou se mladí lidé musí vybavit je odvaha pustit do řešení složitých problémů a obrnit se trpělivostí, neboť cesta je trnitá a úspěch, pokud se vůbec dostaví, nepřichází brzy. Čím déle cesta a hledání odpovědí trvá, o to cennější je to úspěch. Poslední rada je, aby si každý našel svou cestu a snažil se pochopit děje a svět kolem sebe vlastním způsobem. Jen tak může člověk současné poznání obohatit, být originální a ne kopírovat uznávané vzory.

Jakým největším výzvám jste v životě čelil a co Vám je pomohlo překonat?

Během své kariéry jsem čelil mnoha výzvám. Většinou jsem si je vybral sám, protože jsem nechtěl jít snadnou cestou a zůstat ve středním proudu. První výzva byla vybrat oponenty pro svoji disertační práci. Zvolil jsem ty, kteří budou největšími kritiky, abych svoje výsledky musel před nimi obhájit. Další výzvy přišly později, kdy jsem se musel snažit prosadit se a obhájit moji vlastní cestu, jednak s výběrem problémů k řešení, ale taky způsobem jejich řešení. Před rokem 1989 to nebylo jednoduché. Tam se o zaměření výzkumu rozhodovalo jinde, než na vědeckých pracovištích. Pak přišlo první vystoupení na mezinárodní konferenci, které jsem, jak si vzpomínám, časově vůbec nezvládl. Dále první dlouhodobý zahraniční pobyt v SRN od roku 1990. To byla velká výzva, protože do té doby jsme neměli prakticky možnosti udržovat kontakty se špičkovými západními institucemi. Na novém pracovišti jsem byl neznámý, takže jsem musel budovat svoje postavení prakticky od nuly. Navíc, ani jazykově jsem nebyl perfektně vybaven, německy jsem rozuměl, ale aktivně moc ne. Překonat počáteční problémy přes řadu neúspěchů mně pomohla jen usilovná práce a víra, že problémy a nástrahy nového jak vědeckého, tak společenského prostředí musím zvládnout. Neúspěchy zapomenout, poučit se z chyb a jít dál byla správná cesta. Houževnatost a vytrvalost vedly k cíli. Dodnes jsme s mým tehdejším vedoucím zůstali přátelé.

Jakou radu do života byste chtěl předat mladým lidem, kteří nyní studují na gymnáziu?

Užívejte studentský život v době, kdy ještě nemáte nadměrnou zodpovědnost a máte dostatek času všestranně se rozvíjet. Středoškolské studium je poslední čas, kdy jste ještě dospívající děti, ale už začínáte vnímat svět a jeho problémy, jak současné tak minulé, skrze výuku očima dospělých. Ta svoboda a volnosti střední škole se už později nevrátí. Věnujte čas pochopení souvislostí, neopomíjejte a nepodceňujte žádnou část výuky. Naopak, snažte se plně využívat čas ve výuce každého předmětu, i když vás tolik nebaví. Vězte, že se získané vědomosti později uplatní, i když se to m momentálně nezdá. Nevzdávejte se, pokud vám něco nejde a naopak, pokud jste v něčem dobří, nedávejte to okatě najevo, buďte vstřícní a skromní. Zůstaňte věrni sobě a stůjte za svými ideály, i když to třeba vaše okolí nevnímá zrovna příznivě. Stejně tak dopřejte i ostatním aby šli svou cestou, pokud neubližují jiným kolem sebe.

Řekl byste ještě něco rád na závěr?

Zabývám se kvantovou teorií pevných látek, se zaměřením na nízkoteplotní chování kovů a jejich slitin, kde vzájemná interakce vodivostních elektronů hraje důležitou roli. Během studia souvislosti mezi mikroskopickou atomární strukturou, která se řídí zákony kvantové mechaniky, a makroskopickými vlastnostmi pevných látek, které podléhají zákonům termodynamiky, jsem našel omezující podmínky, které musí teoretické modely splňovat, aby byly spolehlivé a vysvětlovaly pozorované jevy jako jsou magnetismus a supravodivost. Systematickou cestu k takovým teoriím jsem navrhl a jejich spolehlivost prokázal na modelových situacích.

Rozhovory s absolventy slouží jako zdroj inspirace pro naše současné a budoucí studenty. Postoje a pocity vyjádřené v těchto rozhovorech jsou osobními pohledy našich absolventů a nemusí vždy odrážet postoj školy.